.alicante adventures (2017)

26. září 2017 v 7:29 | foxx.
Po minulé dovolené jsem přidávala na tumblr takový shrnující článek a letos jsem se to rozhodla udělat stejně - jenom na blogu. Jak asi víte, minulý týden ve středu (23.8.) jsem odlétala na dovolenou a vrátila jsem se tento týden. Letěli jsme opět do Španělska, kam se pravidelně vracíme. Celou dobu jsme měli krásné počasí, až poslední den, když jsme potřebovali nějak dojít na tramvaj s kufry, začalo pršet, naštěstí ale na chvíli přestalo, tak jsme to zvládli suchou nohou. Jeli jsme s rodinou, takže gramaticky i/y jsou ve článku správně, jenom rozlišuji situace, kdy nás bylo tak a tak, abyste se nelekli, že jednou je to tak a podruhé zase jinak. Snad si čtění alespoň trochu užijete (je to spíše oddychový článek).


(omlouvám se za fotky, jsou až z Amsterdamu, ale v Praze jsem nefotila)
Co si budeme povídat, problémy začaly ještě dávno předtím, než se vůbec blížila dovolená. Jelikož jsme se protentorkát rozhodli (ti z vás, kteří třeba náhodou četli článek dva roky zpátky vědí, že jsme tenkrát letěly přes Madrid a do Alicante dále cestovaly vlakem) letět přímo do Alicante, museli jsme najít společnost, která tuto trasu lítá a bude víceméně cenově dostupná, protože jsme samozřejmě museli počítat s přestupem. Koupili jsme tedy letenky u nizozemské KLM s přestupem v Amsterdamu. Já osobně jsem si původně myslela, že bude prováděn takovým tím menším letadlem, do kterého nenastupujete tubusem, ale na ranveji, takže celkem striktní omezení zavazadel mi přišlo logické. Byl to ale klasický Airbus, k mému překvapení, takže místa všude dost a stejně můžete mít jenom pidi kuft, pokud nejste ochotni zaplatit navíc za větší. Takže jelikož máme kufry dejme tomu velikosti M, musely jsme si sehnat menší velikosti S. Nakonec se to vyřešilo celkem dobře a dokonce jsme splnily i hmotnostní limit, protože s takto pidi kufrem to nešlo naplnit ani na jeho polovinu - výhoda na cestu zpátky. Problém vyřešen.

Cestovat v pěti lidech není zrovna nejlepší způsob, jak trávit velkou část dovolené, zvláště, když tři z nich se nikde nevyznají, většinou si myslí, že přišli z opačné strany a budou se s vámi o tom ještě hádat... Takže když jsem nás den před odletem odbavovala po internetu, vytiskla palubní lístky a zjistila, že máme na přestup 12 minut (maximálně 25 minut, ale my seděli úplně vepředu, takže bychom správně měli nastupovat hned na začátku), tak mě už snad nic vyvést z míry nemohlo. Představa, že nás budou hlásit v tlampači po celém letišti, že se máme ihned někam dostavit (což by nám bylo stejně nejspíš k prdu, protože bychom stále seděli v letadle) a poběžíme přes celé amsterdamské letiště Schiphol, byla vážně skvělá. Přidejte k tomu ještě fakt, že 80% procent z nás není zdravotně úplně v pořádku a prostě si nemůžeme dovolit leťet ve stresu třeba 10 minut v kuse přes celou halu, tak je to opravdu skvělé. Následoval tedy telefonát do české ústředny společnosti, zda je přestup za takto krátkou dobu vůbec možný, případně zda jsou ochotni člověka, co opravdu běžet nemůže, přemístit s jejich pomocí.

Nakonec se netvářila ani paní na infolince aerolinií, ani pán na check-inu na letišti v Praze, ale naštěstí paní u brány a následně i letušky byly hodné a vše zařídily, takže nebyl problém. Cestou do Amsterdamu jsme dostali malou svačinku (pidi tortilu, která dost pálila, a vodu v pidi kelímku plus ještě rozlévali pití). Dokonce jsme doletěli s menším náskokem a mohli se ještě malinko pokoukat po letišti Schiphol. Na druhém, delším, letu jsme už dostali jídlo a takový malý dezert a během několika hodin přistáli v Alicante. Z letiště, kde nás honili zprava doleva přes celou halu, jsme dojeli autobusem na hlavní stanici tramvaje a posléze tramvají až k apartmánu, jenom jsme kousek došli.

První den jsme strávili celý na pláži, došli jsme si tam i do restaurace na oběd, paellu. Vždy chodíme na to samé místo a pláž a letošek samozřejmě nebyl výjimkou. Musím ale říci, že jsme měli docela dost rozbouřené moře a první den nebyl moc příjemný, protože moře opravdu hodně táhlo a dostat se zpátky na břeh chvíli trvalo... Bylo to ale uklidňující, když jste leželi na břehu a jenom poslouchali.

Druhý den jsme se rozhodli vyrazit na hrad Santa Barbara, který stojí ve městě na skále. Původně jsme plánovali na něj vyjet výtahem, protože se jednalo o opravdu hodně velké přetížení, nakonec jsme to ale vyšli pěšky, protože se nám nechtělo jít k tomu výtahu (ironie). Hrad byl ale krásný a výhled na město nám všechno to "utrpení" vynahradil. Trochu nás ale mrzelo, že na hradě bylo vše přeložené i do angličtiny, ale třeba ukazatele k němu vůbec nikde nebyly a dohledat, jak se k němu dostat, byl taky docela oříšek.

Následně jsme se byli podívat ještě v marině, u dvou kostelů (sv. Marie a sv. Mikuláše) a v jedné z uliček si dali v restauraci i oběd. Potom jsme se šli ještě trochu podívat po městě - jako správní turisté a dali si zmrzlinu. Město máme prošlé už z minulých let, a tak to tedy byla spíše procházka a koukání se, než nějaké objevování. Město je ale přesto krásné a nikdy mě nepřestanou udivovat parčíky uprostřed bloků s fontánami, kde si můžete na chvíli odpočinou, případně si dát i něco dobrého v restauracích.

Dalších pár dní jsme strávili tak různě, chvíli na pláži, chvíli na procházce, chvíli třeba ve městě, když se nám chtělo a samozřejmě nechyběl ani nákupák, kam jsme se chtěli jet podívat, protože už jsme ho hledaly minule, ale nějak jsme se bály tam jet, protože ono tím autem když člověk prostě neví a prd rozumí, tak to není úplně snadné.

Čímž se dostáváme k tomu, jak jsme se dorozumívali (pokud by to někoho zajímalo). Většinou rukama nohama, pár základních slov známe, takže to trochu konverzaci ulehčuje, ale když příjde na něco, co chcete vědět a je to složitější, tak jsme museli anglicky. Z celého Alicante nám rozumělo pár lidí, jinak to byla spíše jednostranná konverzace, ale Španělé jsou hodní a komunikativní, takže se prostě snaží, i když ani slovo anglicky neumí (jenom před dvěma lety se mi stalo, že v drogerii přede mnou paní utekla, když jsem se jí ptala anglicky).

Nebudu tedy psát další litánie, protože další dny byly víceméně stejné, prostě jsme relaxovali, užívali teplo a moře. Potom ale přišel den odletu a starosti začínaly nanovo. Jelikož jsme byli na dovolené, tak jsme s sebou neměli tiskárnu, jenom tablet a museli jsme se online odbavit (respektive nemuseli, ale je to lepší, než se pak stresovat, protože my měli zaplacená sedadla, ale stejně jsme potřebovala nějak ukázat ty palubní lístky). Na letišti v Praze mají odbavovací mašinky (oni tomu říkají myslím "self check-in", nebo drop-off něco), kde se daly vytisknout palubní lístky (na takový ten pěkný letištní papír, co vypadá jako vstupenka). Jenže v Alicante jsou asi sto let za opicemi (jinak si to vysvětlit neumím, přitom Iberie a Norwegian je tam měli) a tyto mašinky nemají, což mi paní sdělila po několika minutách hledání na informacích s tím, že si máme prostě počkat, až otevřou odbavovací přepážku. U té byla samozřejmě fronta (lidi jsou vážně magoři a čekají tam už strašně dlouho předem), ale nakonec jsme to zvládli a lístky nám vytiskla (ono my totiž nechtěli do těch scanerů cpát tablet, protože nás bylo pět a prostě by to bylo všude složité, navíc i paní u přepážky říkala, že je to celkem blbý s tabletem).

Potom už šlo vše hladce, sice pro nás přiletělo trochu starší letadlo - většina z naší skupinky si dělala srandu, že má snad potisk z minulého století (x), ale jinak bylo vše v pořádku. Nizozemci lítají hezky, skoro to nehází (narozdíl od Iberie a ČSA, o Travel Servisu snad raději pomlčíme) a umí i dobře přistávat, takže člověk skoro ani nepozná, že je v letadle (krom teda toho přetížení). Přestup v Amsterdamu také proběhl dobře, akorát jsme měli zpoždění, protože jsme asi půl hodiny nemohli kvůli bezpečnosti odstartovat (zřejmě bylo na letišti moc letadel). Letěli jsme totiž už ve tmě a při startu museli vypínat světla v letadle, také kvůli bezpečnosti, zase na druhou stranu když bylo zhasnuto, tak byl krásný výhled. Do Prahy jsme doletěli po hodině a chvíli a potom dojeli domů, a to byl konec naší cesty.

♥ doufám, že se vám čtení líbilo a určitě mi napište, jestli jste byli letos na dovolené, případně jak jste si to užili a kam jste jeli ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andie Andie | E-mail | Web | 1. října 2017 v 10:54 | Reagovat

Tyy jo, jak já ti tohle závidím, koukám, že jsi si to pořádně užila a ty si to zasloužíš!♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama